Chance To Survive – Part 5

Stalker - Chance To Survive Part 5

 

Najednou Vasilij částečně ztratil sluch a pohled se mu nepřirozeně rozostřil. Záhadný muž se k němu přiblížil tak, že i přes zhoršený pohled bylo poznat, že vědec má značně prošedivělé vlasy, a to co drží v ruce není nic jiného než Desert eagle. Druhou rukou, kterou doteď mířil na Vasila, vzal jeho FN2000 a jediným sevřením ruky jí zlomil jako párátko. Z ničeho nic se vědec rozpovídal. „Tohle jsi nečekal, že ne? Teď tě můžu dokonale ovládat, a to díky tomu, kvůli čemu jsi sem přišel. Ptáš se mě, jak to vím? To všechno mi propůjčil právě můj artefakt. Telepatie, ovládání mysli a smyslů, neuvěřitelná síla a ještě k tomu se ti můžu hrabat v hlavě. Mohl bys být dobrý subjekt pro moje pokusy, ale bude lepší když tě prostě zastřelím.“ Muž přiložil Vasilovi hlaveň na čelo a opět začal mluvit. „Chceš něco říct, prašivý skunku? Jé, já bych zapoměl, ty máš neutralizované hlasivky, promiň.“ Vědec nepatrně pohnul ukazováčkem a najednou už Vasilij necítil v krku žádný tlak. „Jo, chci něco říct. Víš jak děsně smrdíš? Měl by ses vysprchovat, jedinej prašivej skunk seš tady ty!“ Vědec se zamračil a v tu chvíli dostal Vasilij pocit, jako by chtěl zvracet. „Jak chceš, teď tě zabiju, a dovolím si tě upozornit, že to bude dlouhá a bolestivá smrt. Rozluč se se světem, smrade.“

 

Z ničeho nic celou budovou otřásl výbuch, vědec ztratil pozornost a na okamžik Vasilij opět získal kontrolu, zase měl normální vidění, a to mu stačilo, aby vytáhl svojí pistoli a zasadil muži do hrudníku několik dobře mířených ran. Vědec chvíli nevěřícně zíral na svůj plášť, nyní rudnoucí krví, než upustil svou zbraň a padnul naznak k zemi. Kluzká betonová podlaha začínala rudnout krví. Když se nad ním Vasilij nahnul, zjistil, že ještě dýchá. Z posledních sil se vědec snažil vyjednávat. „Ne, prosím, nezabíjej mě, můžu ti být učit…“ Nestihl to dopovědět, protože dostal kulku přímo mezi oči. Najednou ze stolu uprostřed sálu začala sálat podivná záře, a když se k ní Vasilij opatrně přiblížil, nemohl uvěřit svým očím. Záře ustala a nad stolem se nyní vznášela malá modrozelená koule. Ani nevěděl proč, ale artefakt najednou Vasilovi připadal neuvěřitelně krásný. Naštěstí se nenechal zmást, popadl artefakt a hodil ho do malé plechovky, kterou ho vybavili na základně žoldáků. Opět další výbuch, a tak na nic nečekal a vydal se na útěk. Na chodbách bylo několik Monolithů, kteří bezhlavě stříleli ke vchodu do budovy. Z něj se vynořili muži v černých oblecích, očividně Bandité. Pro Vasila nebyl žádný problém všechny zneškodnit, navíc ho artefakt obrnil jakousi ochrannou aurou, takže ho zázrakem každá kulka minula. A že jich nebylo málo. Běžel dál, a když proběhl hlavním vchodem, uslyšel za sebou několik cvaknutí zbraní. Opatrně se otočil a zjistil, že na něj míří skupina Banditů.

 

„Ruce nad hlavu, parchante, nebo tě na místě vodprásknem.“ V tu chvíli pocítil Vasilij v rukou zvláštní mravenčení a vzpoměl si, co dokázal vědec, se kterým se před chvílí setkal. Pomalu zvedl ruku, škubnul s ní směrem k Banditům a ti v tu ránu odlétli jako peříčka. Pokračoval tady dál, fascinován tím, co artefakt dokáže. Najednou se ozvalo praskání ve vysílačce, na kterou Vasilij málem zapoměl. I přes prskání způsobené radiací poznal Anatolův hlas. „Seš machr brácho, výborně, ale my sme v pěknym průšvihu, z ničeho nic se všude vobjevili Banditi, Kalous a Rejsek se nehlásí a Poštolka něco blekotá vo těžkejch ztrátách, sorry kámo ale už ti nemůžu pomoct, nehodlam tady zdechnout, ale co sem viděl tak ty si nějak poradíš. Běž k Agropromu a radši se vyhni Povinnosti, nějak sme se s nima nepohodli, teď musim končit, na viděnou, Liško.“ Ve vysílačce bylo slyšet jen pár výstřelů, než se spojení přerušilo. Vasilij běžel dál, ale když už se vzdaloval od Janaru, ucítil v rameni ostré štípnutí. S hrůzou si uvědomil, že ho postřelili. Naštěstí se zde opět projevil artefakt, a během chvíle byla rána zacelená. Vasila pochopitelně napadla myšlenka artefakt si nechat. Rozhodl se ale, že si to raději dobře promyslí, poštvat si proti sobě žoldáky by nebylo vůbec dobré. Když se dostal daleko za hranice Jantaru, z ničeho nic se otřásala celá země. Obloha začínala podivně rudnout, a rudnout začalo i Vasilovo vidění. Motala se mu hlava, v uších slyšel jen pískání, tělo ho zase přestávalo poslouchat. V tu ránu upadl do bezvědomí. Zase.

Pokračování příště…

Autor: DarthCvrnda

Odběr diskuze
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře