Vasilij Kozlovsky, tvrdý a nezlomný čtyřicátník, býval několik let v armádě, ale brzy ho za záhadných okolností vyhodili. Armáda byla jeho život, kvůli službě opustil i svou přítelkyni a rodinu, a když se dozvěděl o vyhazovu, málem nevydržely jeho nervy. Nevěděl, co dělat dál, už mu bylo vše jedno, jeho blízcí ho zavrhli, a tak zkusil najít štěstí v Zóně.
Dostat se do přísně hlídané Zóny nebyl žádný velký problém, hlavně díky Kozlovského kontaktům z dřívějška, kteří mu zařídili klidný a ničím nerušený vstup. Ještě tentýž den si obstaral pár zbraní a slušný oblek, a několik dalších dní se samotářsky potuloval po Zóně. Zatím se nijak neprojevoval, pouze důkladně zkoumal celou oblast, a ani žádná z frakcí o něj nejevila žádný zájem. Alespoň prozatím.
Bylo kolem šesté hodiny večerní, Vasilij se zrovna nacházel na hranicích Temného údolí. Seděl na kraji lesa a pozoroval západ slunce. Zrovna si čistil zbraň, když najednou z dálky uslyšel výstřely a hlasy. „Do nich chlapi, ať se vám nedostanou na tělo, střílejte krátký dávky, nešetřete municí!“ Vasilij na okamžik zaváhal, jestli se do toho má plést, ale popadl zbraň a vydal se po směru zvuků, které nevěstily nic dobrého. A opět další výkřiky: „Kurňa, Pavlove, hlídej si záda, za tebou!!“ a o chvíli později se ozval trochu hlubší, ale o to vyděšenější hlas: „Mišo!! Kde sakra seš? Neeee! Vy zmutovaný hajzlové, táhněte do pekla!!!“ Očividně se dotyčný chopil granátu, protože v tu chvíli se ozval výbuch a podivné kvičení. Vasilij se již dostal na dohled celému konfliktu, a chvíli stál jako přimražený. Na mýtině se krčil hlouček mužů, kteří stříleli na všechny strany a proti nim běželo několik bytostí, připomínajících člověka, ovšem se zvířecími rysy a chováním. Ihned si ho všiml jeden z nešťastníků a zařval: „Hej ty blboune, nečum na nás jak na zjevení a pomož nám, střílej na všechno co se hejbe, kromě nás samozřejmě“ Vasilij ihned poslechl, a do podivných bytostí neváhal vystřílet několik dávek. Po chvíli nápor ustal, ale to bylo jen ticho před bouří. Muži se už začali radovat, jeden z nich přiběhl k Vasilovi a intenzivně mu třásl rukou. „Díky, kámo, zachránil si nám život, nebejt tebe, zdechli bysme tady a vo naše mrtvoly by se přetahovali mutanti.“ Ale najednou za sebou Vasilij zaslechl šramot, a ve vzduchu zahlédl několik podivných párů býlích světélek. Vše se sehrálo velmi rychle. Muž se podivně zapotácel a začal se dávit a dusit, až mu lezly oči z důlků. Zbytek skupiny se rychle rozptýlil a opět začala střelba. Vasila najednou strhla jakási neviditelná síla k zemi, popadla ho za hlavu a táhla ho pryč.
Vasilův sluch opět zachvátily výkřiky: „Upíři!!! Palte kamkoliv!“ To bylo to poslední, co uslyšel, ještě chvíli vnímal, jak ho ta neznámá síla táhne po zemi, ale v tu ránu pocítil na zátylku tupý náraz a ztratil vědomí…..
Pokračování příště…
Autor: DarthCvrnda