Víte jak šílenej a hrůzostrašnej je život v Zóně? Pochybuju, protože abyste pochopili všechno, co se tu děje, museli byste si sem udělat menší vejlet, ze kterýho se ale pravděpodobně nevrátíte. To bejval i můj případ, ale pořád sem eště mezi živejma. Votázka je, jak dlouho, a proto píšu tohle, je to takový poselství budoucím generacím. Sedim v baru na vysoký rozvrzaný stoličce u pultu a píšu to, co zrovna čtete. Teda pokud to vůbec někdo bude číst.
Řeknu to na rovinu. Zóna je pravý peklo. Spousta lidí sem přišlo natěšenejch a plný vočekávání a nesplněnejch tužeb, ale snad všichni dostali studenou sprchu. Nežije se tady vůbec dobře. Já si teda nemůžu stěžovat, mam vlastní poměrně čistej bejvák, na zdejší poměry si žiju jako prase v žitě, mezi stalkerama sem vážená a uznávaná vosobnost, pokud nepočítam ty pošahance z Monolithu tak vycházim dobře se všema zdejšíma frakcema, ale to sem fakt jeden z mála. Podle mě v Zóně nenarazíte na jedinýho šťastnýho člověka. Bude to asi tim, že vůbec nevíte, na co můžete narazit. Jeden den si seženete partu dobrejch lidí, vydáte se na nějakou výpravu, a další den je z vás mrtvola rozmetaná anomálií a z vašich kámošů žrádlo pro mutanty. A to byste měli eště štěstí.
Zemřít rychlou smrtí se tady považuje za ten lepší konec. Horší je, když se z vás stane Zombie nebo rovnou mutant. To je teprve průšvih jak hrom. Vůbec vo sobě nevíte, ztrácíte veškerou lidskost, a pomalu se z vás stává zvíře. To se ale stává i lidem, který sou na první pohled v pořádku. Spousta lidí se tady fakt zblázní, často se ani neví, jak. V normálnim životě sem bejval psycholog, takže vim vo čem mluvim, proto mě taky Zóna tolik lákala. Tolik myslí a existencí na prozkoumání…. Nejhorší je, že většině lidí je tohle všechno úplně ukradený. Nějakej lidskej život, to přece nestojí za řeč, ne? Tak přesně takhle tady uvažujou. Třeba nedávno sem seděl u vohně s partou žoldáků, a přišoural se nějakej pobuda, kterej hned vytáhnul pistoli, strčil si jí do pusy a zmáčknul spoušť. Vážně katastrofální případ. Ale žoldáci nezačali řvát, co se to sakra děje a nevystrojili mu aspoň nějakej slušnější pohřeb. Ne. Nejdřív ho vokradli o všechno co u něj našli, prej „Stejně to už nepotřebuje“. A to nejlepší na konec, jeho mrtvolu hodili do vohně, jako by to bylo nějaký dříví na zátop. To už sem ale stál vopodál a zvracel. Nejsem slabá povaha, jinak bych tady ani moc dlouho nevydržel, ale tohle bylo vážně moc. A takhle tady zachází s každym, někdy mi připadaj jak Náckové nebo Komouši, hulváti jedni nevychovaný. Ale na to sem si časem musel zvyknout, ať sem chtěl nebo ne, tady je to zkrátka normálka. Zrovna teď sedí v baru nějakej mladej chlap, čumí do země a nejdivnější je to, co říká: „…A nejhorší ze všeho sou trpaslíci. Ty potvory vám vlezou všude…“ No chápete to? Nedivil bych se, kdyby vytáhnul nůž a podřezal si žíly, to už sem taky párkrát viděl.
Je to peklo, ale nikdo neřiká, že Zóna je ráj na zemi. Neni, ani ve snu. Lidi tady postrádaj jakoukoliv slušnost, dřív sem mluvil jako kniha, ale to se teď změnilo, tady se holt snad každej mění a skoro nikdy to není změna k lepšímu. Je zázrak že se eště furt zdržuju nadávek, ale pochopitelně mi taky něco uklouzne. Když vám přímo před vočima umře kámoš jenom kvůli tomu, že blbě šlápnul, taky nebudete šetřit nadávkama. Lidi tady prostě přestávaj bejt lidma, stávaj se z nich stroje na zabíjení, pracující pro ty, co maj víc štěstí a rozumu. Jo, štěstí, bez toho se tady člověk nevobejde. Někdo se právě dostane do Zóny a eště ten samej den je mrtvej, a někdo tady klidně skejsne i několik let. Třeba já, pokud si vzpomínam, budou to tak 2 roky, co sem se do Zóny dostal. A byly to krušný 2 roky, fakt hrůza, nikdy sem si nemoh bejt ničim jistej, pořád sem musel sázet akorát na svý instinkty a vodhady, něco takovýho člověk jen tak nezažije, všechno sem si představoval trochu jinak, trochu líp a ideálnějš, ale podělalo se co mohlo. Málem sem chcípnul, schytal sem kulku do hlavy, byl zázrak že sem to přežil, a nejenom do hlavy, nesčetněkrát sem to dostal do nohy nebo do ruky, a přes půlku vobličeje mam pořádnou jizvu, to sem zas dostal vod nějakýho šmejda nožem. Za tu dobu co sem tady, sem zabil desítky mutantů, a i když to nerad přiznávam, zabil sem i nemálo lidí. Jejich pohledy, pokud zrovna neměli masky nebo brejle, mě asi budou pronásledovat do konce života. Naštěstí se na mě po nějaký době usmálo štěstí, a to zrovna v době, kdy sem propadal naprostýmu zoufalství. Přišlo to právě včas. Dostal sem nabídku, která se nedala vodmítnout, ale to by bylo na delší povídání, no každopádně sem si tim vysloužil nejenom prachy, ale i respekt ostatních a už sem nebyl v jejich vočích jenom nějaká bezvýznamná nula.
Měl sem zkrátka kliku, ale vo to je horší, že takovou kliku nemaj i ostatní. Tolik zmařenejch, promarněnejch a zkaženejch životů, to jen tak neuvidíte. Eště by tu měly začít pobíhat postižený děti a už bych se fakt zbláznil. Vono vůbec je toho tady dost, co se jen tak nevidí, ne jenom chování většiny lidí. Všemožný artefakty, který z vás ze začátku udělaj poloboha a zakrátko to z vás udělá krvežíznivou stvůru, anomálie, který z dospělýho vypasenýho divočáka udělaj kaši a z lidskýho těla šrot, tuny mutantů, emise schopný vybít půlku Zóny, a je toho eště víc. Mnohem víc.
Jeden z problémů je, že nám tu chyběj věci, který sou pro běžnýho člověka naprostá samozřejmost. Třeba čistá voda je tu cennější než pytel zlata. Lidi tu nejí prakticky nic jinýho než konzervy, který mnohdy vypadaj že zažily eště France Josefa, nebo pečivo, který je ale prolezlý všemožnou havětí, a myslim že ani ty Energy drinky a litry Vodky nepůsobí zrovna nejlíp a když je někdo vochotnej jíst maso mutantů nebo nedejbože lidí, to se pak nesmíme divit, že záchody a latríny, kterých je taky jako šafránu, vypadaj jak po nájezdu čtyř tankových divizí nadopovaných projímadlem. A co tady lidem chybí asi nejvíc, sou ženský. S tim všim ale musí počítat každej, kdo je vochotnej lízt do Zóny, a že jich v poslední době přibejvá. Je šílený, co všechno dokážou některý zkrachovalý existence udělat pro bohatsví. Artefakty versus peníze, to je všechno. Podle toho taky vypadá denní náplň většiny vobyvatel. Sehnat pár lidí, vydat se pro pár artefaktů, večer se vrátit, dostat prachy a hotovo. A že při tý výpravě umíraj lidi kvůli mutantům, anomáliím a jinejm frakcím, to trápí málokoho. Jejich poslání je zkrátka k posrání. Jediný, co je na tom dobrý, je posezení u vohně. Když sedíte uprostřed noci u velkýho fajráku s lidma, který maj co vyprávět, často se toho dost dozvíte. A když eště někdo vytáhne kytaru a začne hrát, to je zkrátka něco, na co se jen tak nezapomíná, a tady v Zóně je to jedna z mála chvilek, kdy se člověk cejtí bezpečně a klidně. Právě proto to často vyhledávám, ale podle mě není nad posezení v baru.
Když už sem nakous frakce, tak začnu s jejich věčnýma konfliktama. To je taky kapitola sama pro sebe. Chvíli si každá voperuje na vlastnim písečku, a bum a hned tu máme válku. Samotáři sou celkem v pohodě, ty se moc do ničeho nemíchaj a jednaj spíš podle vlastního rozumu, ale zbytek je horší. Povinnost válčí se Svobodou, Banditi si hrajou na místní mafii, Žoldáci si dělají co chtějí, Monolith kazí život všem, a korunu tomu nasazuje armáda. Mě osobně nechávají na pokoji, ale ostatní už tolik ne. Proto je tak těžký se dostat do Zóny i ven. Vokraj prostě hlídá armáda a střílí na všechno co se pohne. Tomu řikaj vochrana? Zachování stability a bezpečí? Pěkný prd, a ne bezpečí.
Ale když pominu všechny ty mutanty, anomálie, nepřátele a každodenní riziko ztráty života nebo rozumu, neni to tu zas tak strašný. Ba ne, kecam, ale třeba pro vědce nebo různý šmejdily a průzkumníky je to tu paráda. Třeba asi před třema měsícema sem se zúčastnil jedný výpravy, a našli sme docela zajímavej sklad. Nebylo v něm nic jinýho, než samý věci Němců eště z dob druhý světový. Helmy, samopaly, pušky, dokonce sme vopodál našli i jeden polorozpadlej tank. Bohužel, skoro nic z toho nešlo použít, zub času se na tom podepsal až moc. Teda pokud nepočítam ty helmy, ty dobře posloužily jako improvizovanej záchod. Prostě de toho tady najít a vobjevit hodně, vlastně se tu zastavil čas, nacházíme tu 80 let starý věci, eště pořád sou u cest různý auta, a to třeba Žiguly, Uraly a já nevim co eště, i armáda používá eště starý vrtulníky Hindy nebo obrněnce BVP. Tady holt čas vnímáme trochu jinak. Vlastně ho nevnímáme vůbec, protože tady na něm moc nezáleží. Ale jak řikam, kdybych to měl schrnout, Zóna je prostě peklo, je to hnus, a taková už asi zůstane. Některý věci se nemění.
No, možná už je na čase skončit, nebo se dostanu do takových detailů, že to bude postrádat jakýkoliv hranice. Navíc ten kluk si skutečně podřezal žíly, a tak to někdo musí uklidit, nerad bych tý uklízecí četě překážel. Zóna holt už zase volá do služby a do boje za vlastní rozum. Barmane, pošli sem eště jednu sklenku vodky!
Autor: DarthCvrnda